- Znak by měl být srozumitelný a zapamatovatelný okruhu uživatelů, kterým je mapa určena (geologická mapa, katastrální mapa, školní mapa...) tj. ze znaku by se mělo dát odvodit, co představuje.
- Důležitá je čitelnost (hustota rozmístění) a správné přiřazení znaků jevům v mapě (jednoznačnost).
- Shodné/podobné/různé jevy se znázorňují shodně/podobně/různě.
- Kartografické znaky se umísťují do mapy pomocí vztažných bodů či linií. Např. znak kostela
má vztažný bod ve středu kruhu.
- Obrázkové znaky znázorňují konkrétní objekt, vyskytují se proto v mapě pouze jednou (Pražský hrad). Symbolické znaky naopak vyjadřují kategorii jevu (hrady).
- Písmeno či číslice mohou být znakem za předpokladu, že nejsou popisem jiného znaku a dají se jednoznačně odlišit od popisu mapy.
- Pokud jsou v mapě popisy umístěné podél zeměpisné sítě, natáčí se ve stejném smyslu i bodové znaky. (Svislá osa znaku směřuje k bližšímu z pólů.)
- V případě překrytí znaků se aplikuje zásada „větší pustí menší“.
Větší kartografický znak „pouští“ menší