GAČR 205/09/P102

Díky spolehlivým vědeckým pozorováním, zejména astronomickým, a správným výpočtům se koncem 17. století kartografie začíná vyvíjet, do té doby mapy obnášely spoustu chyb a mylných představ, jež byly napravovány díky tehdejším objevům a pořizování dokonalejších přístrojů, mohlo se tak začít používat triangulační měření. V knize nalezneme soupis různých objevů tehdejší doby, dále také měřících přístrojů a měr, které použil Jan Krištof Müller. Důležité pro kartografii bylo zavedení poledníku. První poledník na Müllerově mapě leží 2°53‘ západně od ostrova Ferro. V knize se můžeme podrobněji dočíst o životě Jana Krištofa Müllera nejen z dob studií, ale především z prací u hraběte Marsigliho, kdy pobýval v Uhrách. Později Müller započal s vyměřováním na Moravě za účelem vytvoření mapy Moravy, za pomoci trigonometrických prací, zvláštního počítacího přístroje a výpisů ze zemských desek pro správné pojmenování míst byla vyhotovena r. 1716 mapa Moravy. Ještě před vydáním mapy Moravy zahájil Müller měřické práce v Čechách, které byly zakončeny vydáním mapy Čech r. 1720. O způsobu měření, zpracování a obtížích při mapování a vyhotovování mapy Moravy, ale i Čech se můžeme dočíst v knize, včetně rozboru obsahu nejen kartografického, ale také uměleckého. Součástí knihy je také rozpis map Čech z let 1518 – 1719 a reprodukcí Müllerovy mapy.

Od 17. století projevuje i stát svůj zájem na kartografické zobrazení se zřetelem k vojenským potřebám. Tak počátkem 18. století vznikají mapy Čech a Moravy Jana Kryštofa Müllera, který v Norimberku studoval matematiku a kreslení, ve službách plukovníka Marsigliho se začal věnovat astronomicko-geodetickým pracím. Po vyhotovení mapy Uher se Müller pustil do mapování Moravy, která byla zobrazena na 4 listech o měřítku 1 : 187 000. Po skončení prací na Moravě se pustil do mapování Čech. Na rozkaz císaře Karla VI. zmapovat celé země co možná nejrychleji, počal Müller tyto práce v Plzeňském kraji, v mapě je vyznačeno tehdejší rozdělení na 12 krajů. Silniční síti věnoval Müller velkou pozornost. Až do své smrti prováděl korektury hotových listů své mapy. Rychlost a spěch, ke kterým byl Müller nucen, zavinily mnohé nepřesnosti v jeho mapě, včetně chyb v místních jménech, ačkoli pro jejich zajištění žádal si Müller výpisy ze zemských desek. Po dokončení korektur hotové mapy chystal se Müller k mapování Slezska, bohužel však tyto plány překazila jeho smrt. Müllerův rukopisný materiál byl úředně zajištěn, ale pak stopa po něm zmizela. Parergová výzdoba mapy od malíře V. V. Reinera má vysokou uměleckou hodnotu. Není známo, jaké měřicí přístroje byly v průběhu mapování používány. Müllerova mapa se stala předlohou pro množství map Čech, vycházejících v cizině, a sloužila v neposlední řadě také vojenským účelům.

Mapové práce od poč. 18. století byly organizovány a dotovány z veřejných a státních prostředků. Za základní mapový obraz Čech, Moravy, Uher a částí jihovýchodní Evropy z počátku 18. století jsme vděčni Janu Kryštofu Müllerovi. Bohužel se však nedožil vydání veliké mapy Čech, ani nedokončil započaté mapování Slezska. Mapa Čech byla vyryta do mědi v Augspurgu, a právě měděné desky, pořízené o 8 let později, se zachovaly jako rytiny zmenšeného vydání Müllerovy mapy. Z rukopisných elaborátů je zachována jen malá část. Bohatá mapová rytina je stejně působivá jako umělecká výzdoba mapových listů. Müllerova mapa Čech je vyhotovena v měřítku 1 : 132 000 a zaznamenává administrativní rozdělení Čech zavedené roku 1714, a velké množství lokalit (11 000). Mapa je kreslena v obdélníkové válcové síti se zachovanou pražskou rovnoběžkou. Na obsahu mapy je patrné skládání dílčích elaborátů v celek. Müllerova mapa Moravy má díky mnohým revizím téměř úřední ráz. Výsledná mapa byla vydána v Norimberce jako čtyřlistová, tzv. stavovská mapa Moravy a jako mapa jednotlivých krajů. Mapa Moravy je vyhotovena v měřítku 1: 166 000 a vydána alespoň ve dvou různých vyhotoveních. V knize je věnována také část týkající se mapování Uher za služeb u hraběte Marsigliho.

Po mapování Uher byl Jan Kryštof Müller povolán ke zmapování a vytvoření mapy Moravy. Měření probíhalo pomocí buzoly pro zjištění směrů a pro zjišťování délek pomocí viatoria připojeného k vozu. Mapa byla vyhotovena v měřítku 1 : 180 000, ovšem Müller pracoval v měřítku větším, neboť rukopisná mapa má měřítko 1 : 115 000. Do tištěné mapy byl umístěn jen výběr míst uvedených v rukopisné mapě. Rozdíl mezi oběma mapami je také ve znázornění terénu. V knize se lze dočíst také o přepracování mapy pro církevní potřeby. Po zmapování Moravy Müller začal s vyměřováním Čech, kdy se mu mělo dostat veškeré podpory, viz úryvek z císařského patentu v knize. Müller se však setkával s neochotou a podezíravostí. V Chebském kraji měl za úkol vykreslit podrobnou mapu hranic, rozlišit typy lesů a další specifika, což bylo vykresleno do podrobné mapy v měřítku 1 : 40 000. Jinde v tak velkém měřítku Müller nepracoval. Kniha obsahuje popis rytiny a především výzdoby.

V knize je zaznamenán vývoj zeměměřictví, proto je zde kladen důraz na zeměměřické základy. V 17. století se zeměměřictví stalo základem podrobného mapování velkých území, bylo tak rozšířeno o topografické měření. U map větších územních celků se polohopis opíral o astronomicky určené polohy důležitých míst, či o informace získané od znalců kraje, což lze označit za ne zcela spolehlivé prameny. Podrobnější popis astronomického určování je zaznamenán v knize. Terén v té době byl zobrazován jen primitivními metodami – kopečkovou metodou, šrafováním. Jan Kryštof Müller započal mapování Moravy na základě císařského rozhodnutí. Terén byl zobrazen kopečkovou metodou se snahou vystihnout tvar významných hor a kopců. Zeměpisné souřadnice jsou od skutečných souřadnic posunuty. Po ukončení práce na Moravě počal Müller mapování Čech. Věnoval zde velkou pozornost nejen průběhům horských pásem, říční síti a místopisným názvům. I přes pozoruhodnost obou map, nedostačovala díla účelům, kterým měly obě mapy sloužit.

Jan Kryštof Müller započal vyměřování pro mapu Moravy znojemským krajem roku 1708. Vzdálenosti měřil pomocí otáčecího kola, které automaticky převádělo míru 500 sáhů na moravské míle. V mapě byla vyznačena místa obydlená, neobydlená i pustá, vyměřené jejich vzdálenosti i s mýty a mnoho dalšího. V roce 1716 byla mapa celé Moravy dotvořena a zkontrolována krajskými hejtmany a stavovskou komisí. Nejsou známy přístroje, které byly používány k měření v terénu, v knize naleznete předpokládaný soupis použitých přístrojů. Od roku 1712 byla prováděna vícenásobná kontrola a to podle krajů, poté byla předána rukopisná mapa mědirytci. V knize naleznete rozbor zeměpisných souřadnic uvedených v mapě, obsah mapy, rozbor mimorámových údajů. Müllerova mapa obsahuje 4071 místních jmen, z toho 3096 moravských. Dále je zde věnovaná část rozboru zakreslení terénu, a vůbec topografii. Značná část textu v knize se týká také derivátů Müllerovy mapy.

Kniha obsahuje soupis výběru vydaných map uložených v Historickém ústavu AV ČR, kde jsou ke každé mapě uvedeny důležité údaje při vydání mapy, jako např. celý název mapy, rytec, případně kreslič, měřítko, rozměry, a pár zajímavostí. Jedná se o vydání 4 map na našem území, kterými jsou: Chebský kraj, kolem roku 1719, v měřítku 1 : 165 000; Chebský kraj, kolem roku 1719, v měřítku 1 : 132 000; Čechy, 1720, v měřítku 1 : 132 000; Čechy, 1726, v měřítku 1 : 230 000.