Pavel Fabricius se narodil roku 1519 v Lubáni v Horní Lužici. Vedle úřadu dvorského falckrabího zastával Fabricius místo osobního lékaře císaře Maxmiliána II., dále přednášel na vídeňské universitě matematiku a medicínu. Zemřel roku 1589. Jedním z důvodů vzniku mapy Moravy bylo neustále hrozící nebezpečí ze strany Turecké říše. Fabricius toto nebezpečí okomentoval i na samotné mapě latinskými verši: „Prosím Boha, aby ji ochránil od turecké moci.“ Fabriciova mapa z roku 1569 má latinský a německý titul „Marchinatus Moraviae“ a „Das Marggrafftumb Mähren“, pod prostým názvem je věnování, které je určeno zástupcům všech stavů moravského markrabství. Moravští šlechtici k mapě později sepsali připomínky, podle kterých byla roku 1572 vydána opravená mapa. Fabricius na této mapě zobrazil nejenom Moravu, ale i značnou část severního Rakouska. Fabriciova mapa je vytištěna na šesti mědirytinách a její celkový formát je 946 x 846 mm, jméno rytce není známo. Měřítko je přibližně 1 : 288 000. Rámec Fabriciovy mapy je rozdělen po 5´ ve směru poledníků i rovnoběžek. Z topografická hlediska není Fabriciova mapa na všech místech rovnoměrná; tj. některá místa jsou přehlcena místopisem a jiná naopak jsou bez popisu. Mapa obsahuje 347 místních názvů pro Moravu a 134 pro přilehlou část Rakouska. Ani klasifikace jednotlivých sídel neodpovídá tehdejším poměrům a některé názvy nelze identifikovat zdůvodu zkomolení názvu. Názvosloví bylo německé, až v pozdějších kopiích přibyly české dublety. Horopisná a vodopisná náplň je značně podrobná, nacházejí se zde všechny význačné toky. Kresba reliéfu je provedena pomocí pahorkové manýry, která věrně zachycuje výškové rozdíly krajiny. Mapa se zachovala v několika kopiích, nejznámější z nich je Orteliova kopie, která obsahovala opravy vzešlé od moravských šlechticů, mnohdy se jedná o chybné záznamy. Další známá kopie Fabriciovy mapy vznikla roku 1585, kterou pořídil Gerhard Mercator a zařadil ji do třetí části Mercatorova atlasu.

Předlohou této mapě byla Fabriciova mapa Moravy, ač jako autor je na ní uveden Petr Kaerius (1571-1646), kartograf, rytec a knihkupec v Amsterdamu, švagr významných nizozemských kartografů Hondiů. Kolem roku 1630 byly původní titul mapy, levý horní roh a pravý dolní roh mapy odstraněny a nahrazeny novými. Mapa nese titul "Moravia Marchiontus. Merhern". Mědirytinu vyryl Abraham Janssonius v roce 1625. Má rozměr kresby 500 x 385mm v měřítku zhruba 1 : 440 000. Byla zařazována do Mercatorových atlasů, kde nahradila starší odvozenínu Fabriciovy mapy, pořízené G. Mercatorem. Tyto atlasy v té době vydávali H. Hondius se švagrem J. Janssoniem. Fabriciův obsah mapy v Kaeriově úpravě zůstal v podstatě nezměněn, jako autor mapy byl však uveden J.A. Komenský. Je tedy ironií osudu, že jedna z nejméně zdařilých odvozenin mapy, kterou chtěl Komenský novým mapovým dílem opravit, nese jeho jméno.

Jan Amos Komenský se narodil na Uherskobrodsku roku 1592, po studiích na bratrské škole v Přerově a německých evangelických školách byl roku 1616 vysvěcen na kněze. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 musel odejít do emigrace, do polského Lešna, kde působil jako učitel a od roku 1648 jako biskup Jednoty bratrské. Napsal řadu pedagogických a teologických děl. Po zničujícím požáru v Lešně odjel Komenský do Amsterdamu, kde roku 1670 zemřel. Mapa vznikala deset let, během nichž bylo nashromážděno velké množství materiálu. Původně měla být součástí rozsáhlého díla o moravských dějinách „Moravské starožitnosti“. O tom, jak vypadala Komenského původní kresba, není nic známo, mapu známe z nejstarší tištěné verze, která pochází od A.Goose z Visscherovy amsterdamské dílny. Mapa má v pravém horním rohu latinský titul „Nová a ze všech dosavadních nejpřesnější mapa Moravy od Jana Amose Komenského “ a v pravém dolním rohu jméno vydavatele Nicolase Johanna Piscatora. Goosova rytina má formát 544 x 422 mm. Tištěná mapa má obdélníkovou síť, ze které je odvozeno měřítko sítě 1 : 480 000. To se liší od měřítka samotné mapy, které je 1 : 530 000. Rozdíl vznikl dodatečným dokreslením sítě. Charakteristickým rysem této rytiny je v horní části pás pohledů zobrazující města Polnou, Olomouc, Brno a Znojmo. V levém horním rohu je umístěná obsáhlá latinsky napsaná dedikace Ladislavu Velenovi ze Žerotína, ve které Komenský vysvětluje, proč mapu vytvořil a jakým způsobem postupoval. Pro osídlená místa má Komenský sedm značek, jejichž kombinací dosáhl mnohem více kategorií. Z větší části byla klasifikace sídel převzata z Fabriciovy mapy. Vysvětlivky k použitým značkám se nacházejí v pravém dolním rohu. Názvosloví Komenského mapy je české, u důležitých sídel je rozšířeno o německý název. V levém horním rohu je umístěno měřítko v moravských mílích. Mapa zachycuje 720 zeměpisných názvů, z čehož je 667 sídel, 28 řek a rybníků, 16 horopisných názvů, 8 zemí a 1 porost. Říční soustava je narozdíl od Fabriovy mapy mnohem důkladněji propracovaná, toky protékají správnými osadami a stékají se podle skutečnosti. Na řekách byly vyznačeny mosty, což souvisí s cestovním charakterem mapy. Názvy hor a horstev se vyskytují velmi zřídka, avšak jsou zde naznačeny v pohraničních oblastech průsmyky. Na mapě se vyskytuje speciální značka pro vinice, pro léčivé prameny a lázně. O Komenského mapu byl v tehdejší válečné době velký zájem, proto existuje několik kopií. Mezi známé patří amsterdamská kopie Judoca Hondia a následně kopie Viléma Blaeua. V českých zemích vyšla Komenského mapa až po jeho smrti s titulem „ Moraviae olim regnum nunc marchionatus“. V důsledku protireformační politiky na ní není uvedeno Komenského jméno. Originální exempláře z roku 1627 se nacházejí v mapové sbírce Univerzity Karlovy, v Okresním vlastivědném muzeu J.A.Komenského v Přerově a na Katedře geografie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

V roce 1692 vydal další mapu Moravy františkánský fráter Vincento Maria Coronelli (1650-1718), kosmograf Benátské republiky a výrobce glóbů, který v roce 1680 také založil první geografickou společnost. Název má Coronelliho mapa poměrně dlouhý s věnováním "Marcomania, hoggidi Merchesato de Moravia detto uolgarmente Marnhem, Descritta, e Dedicata Dal P. Coronelli, Cosmografo della Serenissima Republica di Venetia, All´Illustrissimo, et Eccellentissimo Signore Andrea Bragadin, Sauio di Terra Ferma, etc." Rozměr mapové kresby je 610 x 460mm, měřítko podle zeměpisné sítě zhruba 1 : 350 000. Ač v této době byla Komenského mapa Moravy známa, předlohou pro Coronelliho vydání byla zastaralá mapa Moravy Fabriciova, kterou rytec a vydavatel s bujnou fantazií doplnil. Tato mapa je raritou už tím, že uvádí vícejazyčné názvy některých měst. Např. u olomouce je poznamenáno v sedmiřádcích Olmütz A., Olomoniec Pol., Holomaucz Mor., olomutium L., Eburum, Episc: sotto l´Arciu di praga, gia Metropoli della Moravia. U Brna je zaznamenáno Brin, Brun A., Brno B., Bruna L., Brinnum L., Dichiatata Metrop. della Moravia 1642. Takže uvádí název v latině L., B.(Boheme) chybně vysvětluje místo češtiny jako bulharštinu, dále v němčině - A., polštině - Pol., a co je zajímavé, také v Mor. nebo M. - moravštině.

Jiří Matyáš Vischer se narodil roku 1628, pocházel z vesnice Wenns v jižních Tyrolích. Působil jako farář v Leonsteinu v Travensku. Ze žádných pramenů není zřejmé, kde se dostal k topografickým pracím a jak si osvojil kreslířskou a ryteckou techniku. Před zhotovením mapy Moravy vytvořil mapu a topografii Horního a Dolního Rakouska, mapu Štýrska a vylepšil starší mapy Uher a Sedmihradska. Předpokládá se, že od roku 1684 byl Vischer ve službách vídeňského dvora jako učitel císařských pážat. Souběžně s touto činností začal pracovat na mapě Moravy. Zemřel roku 1696 v Linzi. Vischerova mapa nese titul „ Moravia marchionatus perlustratus et delineatus a G.M.Vischer Tyrolensi mathematico caesaro“. Rozměry mapy jsou 1200 x 800 mm. Mapa je zhotovena v měřítku 1 : 187 660. V levém horním rohu je zobrazen oválný medailon s moravskou orlicí, v dolních rozích jsou pohledy na města Olomouc a Brno. V levém dolním rohu je uvedeno jméno rytce Johannes Tscherning. Uprostřed, mezi pohledy na města, nechal Vischer vyrýt svoji podobiznu. Mapa má dvojí rámec, vnější je zhotoven ze stylizovaných vavřínových listů a vnitřní v sobě obsahuje vteřinové dělení. Topograficky je Vischerova mapa bohatší než mapa Komenského, obsahuje 2460 místních značek a názvu. Horopis Moravy je poměrně uspokojivě znázorněný kopečkovým způsobem s osvětlením od západu. Názvosloví horstva je omezeno pouze na nejdůležitější pohoří a vrcholy. Vodopis je podán mnohem úplněji, ačkoliv i zde se zobrazení neobešlo bez chyb. Špatné je například zobrazení horního toku řeky Moravy. Vischerova mapa nevešla ve světě ve známost, proto neexistují její kopie. Grafickou ukázku se nepodařilo v digitální podobě nalézt.

Jan Kryštof Müller se narodil 15. března 1673 v předměstí Norimberku, ve Wohrdu. V Norimberku studoval matematiku a kreslení u astronoma a mědirytce G.C. Eimmarta. Po čtyřletých studiích získal místo ve Vídni u císařského plukovníka Luigi Ferdinando Marsigli, který se zabýval přírodovědou a zeměpisem. Marsigli pracoval na velkém geografickém a hydrografickém díle o Dunaji. Müller pro toto dílo určoval polohy uherských měst. Roku 1698, po válečném a diplomatickém vítězství Rakouska nad Turky, doprovázel Müller Marsigliho na cestě do Uher. Jejich úkolem bylo vytvořit podrobnou mapu Uher, především uherského pohraničí. Mapa byla vyhotovena v měřítku 1 : 450 000. Během mapování Müller vykonával astronomická pozorování a pomocí busoly zaměřil větší řeky se všemi meandry. Práce na mapě Uher směřovaly k tomu, že roku 1708 byla Müllerovi svěřena tvorba velké mapy Uher v měřítku 1 : 550 000, která měla být vydána nákladem uherských stavů. Hlavním přínosem této mapy je správné zakreslení Dunaje. Ještě před vydání velké mapy Uher zažádal Müller, aby mohl pracovat na dalších mapách rakouských dědičných zemí a následně vytvořit velký „Atlas Austriacus“. Po mapě Uher následovala mapa Moravy. Mapování Moravy bylo prováděno v letech 1708 – 1712, k němuž došlo na základě patentu císaře Josefa I. ze dne 25. května 1708. Podle tohoto patentu měly být zaznamenány „všechny silnice a mýta pro potřebu země a bezpečnost cestujících.“ Podle Müllerova plánu měl být každý moravský kraj, kterých bylo šest, zmapován samostatně. Z těchto krajských map měla být sestavena celková mapa Moravy. Konečná revize map byla provedena roku 1716 a ještě tentýž rok byly podklady pro rytinu předány brněnskému rytci Janu Kryštofovi Leidigovi. Na jednotlivých deskách byl titul mapy „Tabula generalis marchionatus Moraviae in sex circulos divisae quos mandato caesareo accurate emensus hac mappa delineatos exhibet Joh.Christoph Müller., S.C.M. capitaneus“. Mapa byla vyryta na čtyřech deskách, jejichž otisky po sestavení dávají formát 1374 x 974 mm. Na mapě je uvedeno měřítko v moravských mílích, v převodu má tato čtyřlistová, neboli stavovská mapa, měřítko 1 : 180 000. Z topografického hlediska Müllerova mapa obsahuje všechna sídliště, která jsou označena smluvenými značkami. Silniční síť mapy je velmi řídká, hlavní trasy vycházejí z Brna čtyřmi směry, které se dále větví. Pro kresbu terénu Müller použil pahorkové metody s osvětlením od západu. U horopisu je názvosloví používáno málokde, pojmenovány jsou významné vrcholy. Müllerova mapa byla chráněnoa po dobu deseti let císařským privilegiem proti kopírování zahraničními kartografy. Po uplynutí této lhůty byla mapa velmi rychle rozšířena. Müllerova mapa Moravy se stala předlohou pro práce německých, rakouských, francouzských a nizozemských kartografů a nakladatelů. Kromě samostatných map moravských krajů ze 30. a 40. let 18. století vznikaly po celé 18. století přehledné jednolistové mapy Moravy středních a malých měřítek. Jejich obsah byl generalizován, formát zmenšen, titul a měřítko změněno. V Mapové sbírce Historického ústavu AV ČR v Praze je uloženo pět různých variant Müllerovy mapy Moravy.